Jdi na obsah Jdi na menu
 


HERBÁŘ

 

A JE TU DALŠÍ OBRÁZEK

Děcka tak jak jsem Vám říkal na schůzce, máte tu fotku. Napište do KNIHY NÁVŠTĚV co to je za strom jak se jmenuje? Kdo bude první? Posledně sem napsal jen Ondra a ještě k tomu správnou odpověď.

Čau KAMIL

o551.jpg


 

DUB LETNÍ

dub.jpg

 Opadavý, velmi pomalu rostoucí, až 40 m vysoký strom. Kůra nejprve červenohnědá, později šedozelená až tmavošedá, borka podélně brázditá, šedohnědá. Listy nahloučeny na koncích větví, krátce řapíkaté, nepravidelně laločnaté, na vrcholu zaokrouhlené, na bázi srdčitě ouškaté. Květy jednodomé, samčí v ochablých, vysutých, žlutozelených, asi 5 cm dlouhých jehnědách, samičí drobné, s červenými bliznami, v řídkých a chudokvětých klasech. Plodem je nažka (žalud) ponořený v horní části mělce v číšce vyrůstající na dlouhé stopce. Kvete v IV až V.
Duby se údajně mohou dožít věku až 1500 let.

léčitelství 

Sbírá se zejména kůra, jen zcela výjimečně i zralé žaludy nebo list. Kůra se sloupává výhradně mladá a hladká (tj. z větví o průměru max. asi 15 cm), nejlépe na jaře ještě před vyrašením listů. Suší se při teplotách do 50 °C. Žaludy se sbírají zralé a list od jara do konce léta, tj. v době, než začne na podzim měnit svou barvu.
V kůře jsou obsaženy zejména katechinové třísloviny (6 až 20 %) a dále kyselina galová a elagová, hořčiny, flavonoidy, pryskyřice a další látky, v listech jsou přítomny i flavonové glykosidy, v žaludech je vedle katechinových tříslovin i velké množství škrobu a dále cukry, bílkoviny a olej.
Kůra působí svíravě a protizánětlivě, užívá se zejména při průjmech a při zánětech trávicího ústrojí (brání průniku nákazy z trávicího ústrojí do močových cest a pohlavních orgánů). Zevně lze dubové kůry použít při hemeroidech, otocích, kožních zánětech, na slabší popáleniny nebo naopak omrzliny nebo jako prostředek zmírňující pocení nohou. Kloktání dobové kůry pomáhá při zánětech ústní dutiny nebo hrtanu.
Droga se podává ve formě odvaru (1 čajová lžička drcené kůry na šálek vody, pijí se 2 až 3 šálky denně) nebo ve formě prášku (5x denně na špičku nože) nebo ve formě tinktury. Pro zevní použití se připravuje odvar silnější nežli pro použití vnitřní.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

 


VRBA BÍLÁ

0001herbar.jpg

 Opadavý, dvoudomý, až 30 m vysoký strom, obvykle pouze s 1 kmenem o průměru až 1 m. Borka nejprve hladká, později podélně brázditá, tmavě šedá. Listy střídavé, krátce řapíkaté, kopinaté, dlouze zašpičatělé, na bázi klínovité, na okraji pilovité, na svrchní straně tmavě zelené a lesklé, na spodní straně přitiskle stříbřitě chlupaté, sivě bílé. Květy jednopohlavné, uspořádány v úzce válcovitých, přímých až mírně ohnutých jehnědách, samčí květy se 2 v dolní polovině chlupatými tyčinkami, samičí s téměř přisedlým, lysým semeníkem, dvěma 2laločnými bliznami a 1 nektáriovou žlázkou. Kvete v IV až V, současně s rašením listů.
Vrba bílá se dožívá až 100 let a plodit začíná ve věku asi 8 až 10 let.

KDE JI NAJDEME?

Břehy, lužní lesy, náspy, na půdách výživných, písčitých i hlinitých, vlhkých až zaplavovaných, obvykle vápnitých, stanoviště teplé, slunné nebo jen mírně zastíněné.